Kostel sv. Jiljí v Budislavicích je starobylý, jeho místy zachované raně gotické zdivo ukazuje na 2. polovinu 13. století. Jeho zakladatelé pocházeli z mladší větve proslulého českého rodu Buziců na Blatné, Březnici a Rožmitále. Člen tohoto rodu Budislav obdržel Třemšínsko a kraj západně od něj. Jeho synové Filip a Jaroslav jsou zmiňováni r. 1370 jako patroni zdejšího kostela, který byl již r. 1365 farním.

Majitelé Budislavic a patroni kostela se pak často střídali. Byli mezi nimi příslušníci známých rodů jako Beneš z Choustníka, Zmrzlíkové ze Svojšína a Chanovští z Dlouhé Vsi. Významně do historie kostela zasáhl až Jan Václav Vančura z Řehnic, který r. 1723 nechal kostel barokně přestavět. Touto přestavbou však značně utrpěl jeho raně gotický vzhled. Šlo zejména o lomená okna v presbytáři a zazdění raně gotického portálu v lodi. V letech 1723-1726 byla ke kostelu zároveň přistavěna sakristie, oratoř, věž a chrámová předsíň. Také boční oltáře byly nahrazeny barokními. Úpravy pak pokračovaly i ve 2. polovině 18. století i ve století 19. Byl zrušen hřbitov kolem kostela a nový vybudován za vsí jižně od něj. Rokokový hlavní oltář z 2. poloviny 18. století nese nyní obraz sv. Jiljí od plzeňského malíře Schnabla z r. 1856. Votivní obraz Panny Marie Růžencové namaloval Josef Mathauser (1846-1917) v r. 1904.

Kostel je nyní jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, sakristií v ose na východní straně, přístavky po obou stranách lodi a s hranolovou věží s předsíní v západním průčelí. Na severní straně se dochoval raně gotický portál z let 1260-1270.

Patronem kostela bylo v letech 1747-1924 pražské velkopřevorství řádu maltézských rytířů, které mělo v držení zdejší i okolní statky s rozsáhlými polními i lesními pozemky až do pozemkové reformy v době 1. republiky. Tehdy byl kostel ještě v letech 1913-1914 restaurován. V důsledku vypuknutí války byl konsekrován až r. 1921.

Kostel měl původně tři zvony. Největší z nich byl ulit r. 1550 zvonařem Mikulášem Konvářem z Plzně a jako jediný zůstal na svém místě. Zbývající byly zrekvírovány během 1. světové války pro vojenské účely.

Opravy cenného kostela zvolna pokračují i v nové době podle omezených finančních možností. V r. 1969 byla původně šindelová střecha nahrazena eternitovou. V poslední době se podařilo rekonstruovat také věž, krovy a střechy a částečně i omítky exteriéru. Na opravy čeká celý vnitřek s mobiliářem, který trpí vzlínáním vlhkosti, instalace a také varhany, které r. 1866 postavil sušický varhanář Fischpera.

Bohuslavická farnost byla za husitských válek zrušena a obnovena byla až r. 1857. Zdejší fara byla obydlena jen do r. 1941. Od té doby je místní farnost administrována ex currendo různými farnostmi z okolí, v současnosti farností Kasejovice.